přirozené světlo a kouzlo okamžiku
co ANO: 
Mám rád reportážní styl focení bez přehnané stylizace a s využitím přirozeného světla. Síla fotografie je podle mě ve vzpomínkách. Rádi se vracíme ke starým fotkám, abychom si vzpomněli na nějaké chvíle ze svého života. Proto mám rád, když jsou moje fotky takové jako život - přirozené a plné emoci, abyste se k nim mohli vracet a znovu je prožívat. 
Tímto způsobem Vám rád nafotím svatbu, rodinnou oslavu, těhotenské fotky, společenskou akci nebo Vaši rodinu doma či venku. Ale je fajn vzpomínat i na jiné významné milníky v životě - narození, stěhování, promoci nebo příchod nového domácího mazlíčka. Možností je spousta. 
Často se uchyluji k černobílé fotografii. Ale nemusíte se bát. Výsledkem je vždy také barevná verze.
Nebojte se mi napsat, rád se s Vámi domluvím a proberu možnosti. 

 co NE: 
Nejsem ateliérový fotograf. Rád sice občas pro zpestření vyfotím nějaký portrét, pohraju si se světlem, ale rozhodně nejsem fotograf, který využívá mnoho rekvizit, různých barev a výrazných počítačových úprav. 
Proč mě baví fotit svatby?
Dřív jsem fotografování svateb nevyhledával. Jsem spíš introvert, takže aranžování párů, focení skupinek a strojené fotografování mě vůbec nelákalo. Spíš se mi líbila představa fotografování běžného života na venkově. Nemám však povahu a potřebnou dávku drzosti na tzv. street fotografování.
Ale pak jsem jednou uviděl svatební fotky Vojty Hurycha a došlo mi, že věci se dají dělat i jiným způsobem. Že i svatba se dá fotografovat reportážně přesně jako život na ulicích. A navíc na svatbě všichni čekají, že je budu fotit, takže nepotřebuji ani dávku drzosti, která mi chybí ke street fotografii. Najednou jsem zjistil, že se mi spojuje do sebe něco, co se mi vždy líbilo.
Dalším plusem je, že fotit svatbu znamená pohybovat se pořád mezi usměvavými a veselými lidmi. Kdo by to nechtěl?  Navíc člověk tvoří fotografie, které mají nějakou hodnotu, které jsou minimálně pro novomanžele vzpomínkou na něco úžasného. Člověk pak má pocit, že za ním je hmatatelná a smysluplná práce.
Ale abych jen nechválil. Fotografování skupinek po obřadu, tak to mě pořád nebaví a jsem přesvědčený o tom, že na zeď si člověk dá raději jiné svatební fotky a skupinky se fotí spíš z historické setrvačnosti.


Proč mě baví fotit přírodu?
V přírodě se pohybuji už odmalička. Miluju ji a s přibývajícími léty ji miluju čím dál víc. Snad jí i víc rozumím a  naslouchám, než tomu bylo dřív. A také ji víc respektuji, obdivuji a mám v úctě. Příroda je totiž naše druhá máma, z ní vznikáme a do ní se vracíme a ona je pořád tady. Pořád je s námi. S každým nádechem. Fotografování přírody je můj relax.

Back to Top